Poutní místo na úbočí Bílé hory na západním okraji Prahy.
8. 11. 1620 v bitvě na Bílé hoře bylo poraženo vojsko českých stavů. Mezi útočícími vojáky byl i řádový generál bosých karmelitánů P. Dominik, který měl u sebe obrázek Narození Páně nalezený v dobytých Strakonicích. Obrázek se dostal až do Říma a byl umístěn v kostele od té doby nazývaném "u Panny Marie Vítězné". Po bitvě byla postavena na bělohorské pláni kaplička. V roce 1704 byla duchovní správa zpustlé kaple, zasvěcené původně sv. Václavu, svěřena břevnovskému klášteru, který zde zřídil svoji expozituru. Svatyně byla roku 1712 rozšířena dvěma bočními kaplemi a zastřešena třemi kupolemi. Na hlavní oltář byla umístěna kopie milostného obrazu z Říma. Od roku 1787 až do roku 1812 byl kostel josefínským patentem zrušen. Pak ale došlo k obnově poutního místa a správu na Bílé Hoře opět převzali břevnovští benediktini. Výstavná hlavní brána do areálu je vyzdobena sochami sv. Rocha a sv. Šebestiána z roku 1751. Freska Oslavení církve českými patrony v hlavní kupoli je od K. A. Asama z roku 1728. Fresky v bočních kupolích zachycující bitvu na Bílé Hoře (V. V. Reiner a J. A. Schöpf). Ve skleněných rakvích jsou ostatky římských světců sv. Hilaria a Feliciána. Ambit byl vymalován obrazy mariánských poutních míst Čech, Moravy, Slezska, Lužice a Bavorska a růžencovou symbolikou.

Hlavní pouť: neděle nejbližší k 15. 8. (Nanebevzetí Panny Marie)



Literatura:

60 POUTNÍCH MÍST do kapsy
Petr Dvořáček
Ingrid Hanzlíková