Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, z dvacátých let 18. století, je unikátním uměleckým dílem a nepochybně nejosobitějším dílem J. B. Santiniho Aichla ve formách barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným dobovým uměleckým normám a představám, je příkladem tvůrčího ducha v architektonické tvorbě podmíněné spirituálním programem.

Poutní kostel na Zelené hoře dal postavit opat kláštera ve Žďáru v roce 1720 na uctění památky českého mučedníka a světce Jana Nepomuckého. Je jedinečným dokladem mistrovství geniálního pražského stavitele Giovanniho Blasia Santiniho, který pro své dílo zvolil symboliku pěticípé hvězdy. Podle legendy se prý totiž nad tělem utonulého mučedníka objevila korunka s pěti hvězdičkami. Pro stavbu v tzv. barokně-gotickém stylu je charakteristická kompozice pěticípé hvězdy (půdorys má tvar hvězdy, kostel má pět východů, na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Hlavní oltář představuje mučedníka, kterého vynášejí andělé na nebesa. Postranní oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům. Postavy se nacházejí ve zvláštním víru plamenů a zdá se, že jsou hluboce pohnuty. Vrchol kopule je ozdoben monumentálním jazykem světce (symbol sv. Jana Nepomuckého) v ohnivém kruhu. Dílo Giovanniho Blasia Santiniho upoutává originalitou myšlenky a brilantní technikou, v níž se objevují jak barokní, tak gotické prvky, které zde spojil do nádherné české barokní gotiky.

Hlavní pouť se koná v neděli po svátku sv. Jana Nepomuckého (16. 5.).